O autorovi Homeopatického manuálu

Kniha, která mi změnila život a přivedla mě k homeopatii

V mém životě sehrála přelomovou úlohu kniha. Konkrétně Osud jako šance od Thorwalda Dethlefsena. Když jsem si ji v jednom pražském antikvariátu v létě roku 2000 kupoval, naprosto jsem netušil, co bude následovat, a jak moc můj život zarezonuje s názvem této knihy. Neměl jsem ani zdání, jak důležitou se pro mne stane právě kapitola věnovaná homeopatii a později i Dethlefsenova přednáška Homöopathie als Urprinzip (Homeopatie jako prapůvodní princip). A nakonec to bylo právě Německo, rodná země objevitele homeopatie Samuela Hahnemanna, kde jsem začal homeopatii seriózně studovat. Byl jsem totiž v říjnu 2000 přeložen coby produktový manažer firmy Dow AgroSciences do Mnichova.

Homeopatií jsem se ale začal vážněji zabývat teprve poté, co jsem si k angličtině doplnil němčinu a mohl se zapsat ke studiu homeopatie na akademii v Hamburku. Díky šťastné shodě okolností jsem pak dokonce směl sledovat při práci vynikající homeopatku Veru Rosival, slovenskou emigrantku žijící v Mnichově.

Nadšení pro homeopatii

S rostoucími znalostmi se pro mě homeopatie stala skutečnou vášní. Zkoušel jsem homeopatika na sobě, rodinných příslušnících, přátelích i známých. Nejprve léčbu jednoduchých problémů a diagnóz, například cestovních nevolností, nervozity nebo poštípání komáry. Později jsem si troufnul i na infekční nemoci, záněty, alergie a další lidská trápení.

Dokonce jsem experimentoval i s jabloní odrůdy Dukát trpící hořkou pihovitostí dužniny plodů. Díky Schüsslerovým solím na bázi vápníku se uzdravila a její jablíčka jsou dodnes skvělá. Léčil jsem všechno, co mi přišlo pod ruku. Sotva se někdo zmínil, že má zdravotní potíže, hned jsem přispěchal s homeopatickým řešením. Myslím, že jsem spoustu lidí otrávil, naštěstí jen v přeneseném slova smyslu.

Radost z úspěchu i hodnota prohry

Samozřejmě jsem nebyl vždy úspěšný, zejména v období získávání znalostí a zkušeností jsem zažil možná více neúspěchů než úspěchů. Někdy jsem se ale stal svědkem úplných zázraků. Vzpomínám si na jednu paní, která vážně uvažovala o sebevraždě, neboť trpěla nesmírně krutými migrénami a bolestmi hlavy, od kterých jí nedokázal pomoci žádný lék. Napsala mi e-mail, kde popsala svoje potíže. Nevím, co mě vedlo k tomu, abych jí bez většího přemýšlení doporučil homeopatikum Glonoinum. A to také pomohlo – rychle a navíc i trvale.

Nicméně za svůj snad největší homeopatický úspěch považuji úspěšné tišení bolestí v terminálním stadiu nádoru na mozku. Víte, ono umřít bez bolestí je taky dar. Velký dar.

Snad každý léčitel či lékař časem pochopí, že v životě nejsou jen skvělá vítězství, jsou i prohry, které nás učí pokoře. Ale jsou i úspěchy, které jen málokdo ocení, neboť se nezasvěcenému pozorovateli jeví jako porážky.

Z homeopata spisovatelem

Tak nebo onak, z mé vášně pro homeopatickou léčbu se časem vyklubala vášeň spisovatelská. V nakladatelství CPress mi postupně vyšlo 6 knih o homeopatii, všechny pod autorským pseudonymem J.T. Holub. Proč Holub? To bylo tak: Když jsem psal úplně první knihu o homeopatii Homeopatie – léčba budoucnosti (vyšla v roce 2008 v nakladatelství Empatie), využil jsem krásného jarního počasí a přenesl si laptop z pracovny na terasu. V jednu chvíli jsem dostal chuť na kávu. Když jsem se pak vracel s šálkem k počítači, uviděl jsem holuba, jak přešlapuje po klávesnici laptopu. Co onen holub s rozpracovaným textem provedl, se nedá slovy popsat. Musel jsem ale uznat, že jeho přínos byl natolik kolosální, že mi zbyly vlastně jen dvě možnosti: buď tomu ptákovi zakroutit krkem, nebo z něj udělat autora. No a protože opeřenec stihl včas zmizet, zůstala vlastně jen ta druhá možnost. Proto je autorem i dalších knih o homeopatii Holub.

Tvůrci mizí, dílo zůstává (a je to tak dobře)

Tak to je v kostce vše, co jsem vám chtěl o sobě jako autorovi těchto stránek sdělit. Velmi nerad se zviditelňuji. Taky si myslím, že autor není vůbec důležitý. Důležité je dílo, pokud má nějaký dosah. A kvalitu díla tvůrce sám neposoudí, vlastně by se o to neměl ani pokoušet.

Pokud jsem nyní vystoupil z anonymity svého autorského pseudonymu, nebylo to z ješitnosti ani jiného marnivého důvodu. Jen jsem chtěl sdělit, že za Homeopatickým manuálem stojí konkrétní člověk. Ale i ten jednou zmizí, to je přirozený běh věcí, který mě ve vztahu k vlastní osobě nijak nedojímá. Dokud jsem tady, snažím se být užitečný. Nejen jako tvůrce Homeopatického manuálu, ale třeba i jako autor beletrie, konkrétně knihy Čtvrtek tvého života. Nebudu zapírat: Čtvrtek tvého života je ze všech knih, které jsem napsal, mému srdci nejbližší.

Přeji vám krásné dny a dávejte na sebe pozor.

Jaroslav Tručka, ročník 1959, stále hledající, pochybující i chybující.

        Ve vinicích v Bühlertalu